Jaké knihy mám na výběr?

Tato půvabná knížka je něžnou mozaikou každodenních okamžiků, které spolu sdílí maminka a její dítě a všechny tyto chvíle jsou příležitostí k vyjádření lásky. Humorně i poeticky, ale vždy s přirozenou lehkostí a fantazií si Astrid Desbordes pohrává na každé dvoustraně s protikladnými situacemi, jejichž poselství je jednoduché a jasné: mateřská láska je trvalá a bezpodmínečná. Ilustrace Pauline Martin jsou jemné jak v konturách, tak v barvách, přesto s naléhavostí podtrhují toto úžasné vyznání lásky. V úvodu knihy jsou připravené řádky, do kterých může maminka napsat svému dítěti věnování. Kniha byla přeložena do několika světových jazyků a v mnoha zemích se stala bestselerem.

V přízemí velké kaštanu bydlí medvěd Eduard, který strašně rád pořádá oslavy. Úplně nahoře bydlí sova Jiřina, která Eduardovy párty miluje hlavně proto, že může vždycky přijít v přestrojení, protože vyrábět kostýmy je její velká vášeň. A konečně uprostřed velkého kaštanu bydlí veverák Edmond. Celé dny tráví vyráběním barevných bambulek a vařením oříškové marmelády a protože je hodně stydlivý, nezná ani jednoho ze svých sousedů. To se ale brzo změní. Jednoho večera totiž někdo zaklepe na jeho dveře…

Adámek s tátou pozorují vlaštovky, které odlétají na druhý konec světa. „Mohl bych se dostat taky tak daleko, až budu velký?“ Ptá se Adámek. „Určitě, a možná i dál,“ říká táta. Ale co když padne noc, co když se zvedne velký vítr? Co když se ztratím nebo se budu cítit osamělý? Jedna za druhou poodhalují Adámkovy otázky obavy z neznámé cesty, které my dospělí říkáme život. Tatínek Adamův strach netlumí. Vysvětluje, svými slovy mu dodává odvahu a sebedůvěru, aby se nebál objevovat svět, aby hledal krásu všude a ve všem, aby svou „loďku řídil po svém a právě takovou rychlostí, jaká mu bude vyhovovat. Tatínkovy odpovědi uklidňují, osvobozují a především ujišťují chlapečka o tátově ničím neohrozitelné lásce. Stejně jako u Mám tě ráda a Mám tě rád sestřičko, jednoduché ilustrace perfektně doprovázejí silný, dojemný a pozitivní vzkaz dětem i dospělým. V úvodu knihy jsou připravené řádky, do kterých mohou tatínkové napsat svému dítěti věnování.

Náš malý hrdina, jehož příhody už znáte z předešlých knih Mám tě ráda, Co mi řekl táta, Mám tě rád, sestřičko a Můj domov jde s maminkou po ulicích města, zastavují se před výlohami plnými, podle Adámka krásných a jistě drahých věcí a on má chuť si všechno koupit. Přemýšlí ale, že nemá rád, když jsou věci, které mají doma, zavřené ve vitrínkách, skříních a zásuvkách. A že rád chodí do přírody, kde je to všechno naopak, nic není uzavřené, všechno je dovolené: „Nespoutaný vítr si se mnou hraje na strkanou, slavík mě učí svou písničku, zralé ostružiny se smějí: máš pusu celou fialovou! a letní řeka tiše šumí: nech se unášet chviličku.“ Uvědomuje si, že právě všechno, co je zadarmo a co nemůže vlastnit, jsou věci, které jsou na světě nejvzácnější: „Sníh, déšť, řeka, sladké ostružiny, vůně kopretin a slavík, který nemusí být v kleci… I přesto, že ti nepatří, jsou to ty nejvzácnější věci.“ Krásný poetický příběh o tom, co je na světě nejvzácnější z dílny Astrid Desbordes a Pauline Martin byl přeložen do mnoha světových jazyků

Na světě jsou tisíce různých domovů, ale jenom jeden z nich je nejdražší. Který je ten Adámkův? Náš malý známý hrdina, jehož příhody už znáte z předešlých knih Mám tě ráda, Co mi řekl táta a Mám tě rád, sestřičko, žije teď se svou rodinou ve velkém domě, který je pořád plný dospělých, dětí, křiku a radosti. Nebylo by ale lepší, kdyby bydleli jen sami čtyři? Nebo by bylo skvělé bydlet úplně sám? Jaký byl Adámkův úplně první domov? A jaké domovy mají jeho kamarádi? Spousta otázek a na konci ta nejdůležitější odpověď. Krásný poetický příběh o tom, co znamená mít domov byl přeložen do několika světových jazyků.