Jaké knihy mám na výběr?

Fantaskní příběh s nečekanou a nápaditou pointou, napsaný jako humorné vyprávění o dvou kamarádech. Velké přátelství myšky Šupito a lišáka Bělobřicha je dramaticky přerušeno, ale oba přátelé se znovu setkají v přívětivé zemi na hranici mezi životem a smrtí, kde prožívají podivuhodná dobrodružství. Motiv smrti je podán tak, že se ho malý čtenář nezalekne, a přijme ho jako součást příběhu. Autorka chtěla svým barvitým vyprávěním z přírody setřást bázeň ze smrti, která děti mnohdy obestírá, a naznačit, že nějaký svět existuje i dál. Tohoto tématu se již před časem znamenitě zhostila Astrid Lindgrenová, teď se to na malém příběhu stejně dobře podařilo jedné z nejlepších současných autorek pro děti a mládež Ivě Procházkové. Vznikla odvážná knížka, která je důkazem, že moderní česká literatura pro děti stále patří k evropské špičce.

Hrdinou knihy je pětiletý kluk Eliáš. Dítě tzv. moderních rodičů, kde otec je autor počítačových her a matka restaurátorka. Ocitá se v každodenním koloběhu nedostatku času, kterému podlehli jeho rodiče a kteří se snaží jeho výchovu směřovat k samostatnosti tím, že mu za pochodu jen předávají informace, které jsou z jejich pohledu důležité. Kluk se stává přemoudřelým znalcem, který možná udivuje své učitelé a návštěvy, ale nijak nepřesvědčuje své spolužáky. Nemá kamarády a doma zůstává také sám, i když ve společnosti rodičů. Touží proto po situacích, ke kterým směřuje každé mládě na této planetě. Zkouší svojí mámu několikrát přitáhnout k sobě, ke svým hrám, ale nedaří se mu to. Pokaždé je něco důležitějšího a rodiče v neustálé zahleděnosti do svých problémů si neuvědomují po čem kluk skutečně touží. Z této sterotypní situace nachází autorka východisko. Eliáš objevuje v zahradě vejce, z kterého se později vyklube podivná bytost. Maličký človíček s křídly, kterého pojmenuje Aty. Ten postupně začíná zastupovat v Eliášově citově nenaplněném životě babičku. Spolu prožívají spoustu dobrodružství, ale nakonec, při pouštění draků, ulétne Aty z jednim z nich. Náhražka přirozeného vztahu mezi Eliášem a rodiči zmizela a on zůstává opět sám. Jen v závěru knihy se nám může zdát, že rodiče se přece jenom trošku polepšili. Ale je to jen chabý a nepřesvědčivý pocit. Nic víc. Příběh končí tam, kde začal. Kruh beznaděje se uzavírá. Knížka je velmi čtivá a jak říkal Macháček, "krásně teče". Ale pokud se zamyslíme nad obsahem, jeví se bez východiska. Naznačuje, v jakých nepřirozených rodiných vztazích žije spousta dětí. Jak děti nevyužívají svou fantazii k přirozenému poznávání světa, ale jen k hledání ubohé náhražky toho, co jim měli dát rodiče. Poukazuje, že dítě a jeho další vývoj k dospělosti neformuje ani tak materiální zabezpečení, možnost vzdělávání, jako každodenní citový kontakt a osobní vzor těch nejbližších. Bohužel společenský tlak, myšlení a pocit důležitosti deformuje přirozené chování mnoha dospělých do té míry, že si vůbec neuvědomují důsledky. O to hrůzněji pak vyznívá takové jednání ve vztahu k jejich dětem. A to i přesto, že společensky je to víc než přijatelné.

Příběh o dětech z neobyčejného dětského domova Slunečnice, kde vládne hodná paní ředitelka Pralinka, a co je nejdůležitější - kde jsou děti šťastné.

Malá Babeta miluje tatínkova vyprávění, a tak pět minut před večeří patří jen jim dvěma. A protože maminčiných pět minut se pokaždé trochu protáhne, holčička se dozví celý svůj příběh – o tom, jak se rodiče seznámili a jak se narodilo miminko Babeta, které však svět kolem sebe nevidělo. Babeta během tatínkova vyprávění znovu zažívá, jak hrozivý a přitom fantastický může být svět slepého dítěte a jak ho svou osobností a fantazií dotváří. Vosy se stávají obrovskými příšerami s velikými zuby, dešťové kapky mají krátké košilky a nahé zadečky, v dopisních schránkách dřímají draci s ostrými zuby. Babetin příběh by byl možná trochu smutný, kdyby nebyl vyprávěn bez sentimentu, s humorem a kdyby neměl ten nejšťastnější konec. (www.ivaprochazkova.com)

Rebarbora je zvláštní dítě, už jen tím, jak přišla na svět. Vyrostla totiž na rebarborovém keři. Vypadá jako všechny ostatní děti, ale má neobyčejné schopnosti, například se umí dělat neviditelnou - zkrátka najednou zmizí. Také rozmlouvá s růžovou rybou a létá na netopýru a... a... Je toho víc, co umí a dokáže. A proto si ji kdesi na dálném ostrově Paměti vyvolí, aby zachránila svět, kterému hrozí zkáza. A Rebarbora neváhá a jde zachraňovat. Zažije dobrodružství, uvidí nevídané, pozná nepoznané. A ti, co si její příběh přečtou, budou trnout strachy, žasnout i smát se.

Reedice klukovského románu o dvanáctiletém Liborovi, který po tragické smrti rodičů nalezne nový domov u strýčka. Stane se obětí únosu, ovšem únosci nevědí, že Libor není synáček z bohaté rodiny. Během chvilky se Liborův život promění v strhující boj o život, chlapec však v mezní situaci neztratí odvahu a obstojí. Celý příběh vypráví Libor svému psovi, a tak mimoděk odhaluje své pocity, osamělost i touhu pro přátelství a skutečném citu. Stejnojmenný film natočil podle scénáře Ivy Procházkové režisér Ivan Pokorný s hlavními představiteli Vojtou Kotkem, Bárou Hrzánovou a Pavlem Landovským.