Jaké knihy mám na výběr?

Desetiletá Klárka jako jediná z rodiny přežila leteckou katastrofu. Od té doby žije v dětském domově. Do pěstounské péče ji chtějí manželé Knotkovi. Klárka se brání, strachem před násilným umístěním v rodině začne koktat. Knotkovi chovali koně, kozu, králíky. Klárka miluje zvířata. Věří, že díky nim v rodině nějaký čas vydrží. Zjišťuje, že Knotkovi bydlí v rodné vesnici jejích prarodičů a maminky. Dům po nich jednou Klárka zdědí. Tajuplný dům Klárku láká. Dostane se pouze do seníku. Objevuje v něm maminčin koutek, najde tajuplný klíč. Hodlá se pustit do pátrání, ke kterému ji nabádal vzkaz na hrobě pozůstalých.

Když narazí teenager na problém s rodiči či příbuznými, často si pomyslí: Nerozumí mi, uteču. Ve zbrklém útěku z domova vidí východisko. Nejinak uvažuje i třináctiletá Markéta, kterou k útěku přinutí dědova posedlost-naučit vnučku jezdit na koni. Zabloudit v neschůdných šumavských lesích plných nástrah a zakoutí je na pováženou. Třísk. Rána jako z děla. Najednou celé okolí ozářil blesk a zalil je namodralým světlem. Všechno kolem vypadá jako přeexponovaná fotografie. V téže vteřině se rozpršelo. Žádný mírný déšť. Liják. Markéta se vyděšeně motá kolem své osy. Snaží se najít nějaký záchytný bod. Srdce jí tluče na poplach. Kouše se do rtu. Zmocňuje se jí panika. Zoufalství. Kouká nahoru. Chce spatřit oblohu. Někteří lidé věří, že v ní sídlí Bůh. "Pane Bože, údajně jsi všemohoucí. Proč mi nepomůžeš? Víš, jak šíleně se bojím. Strachy se zblázním. Vyveď mě z té sloty. Nebo dej, ať omdlím. Nechci bouřku. Bojím se. Já se tolik bojím…"

Eliška je nalezené dítě vyrůstající v dětském domově. V deseti letech o ni projeví zájem bezdětní manželé. Některé děti z domova ji šanci přejí, jiné naopak závidějí. Dva z výrostků, o které nikdo zájem neprojevil, zuří. Ze vzteku si vezmou Elišku do parády. Osahávají ji, svlékají, nutí ji k různým obscénostem. Po každém návratu z rodiny musí dívka klukům platit výplatné. Elišce nezbývá, než peníze sebrat. Krádež se neutají. Všichni na Elišku naléhají, aby své počínání zdůvodnila. Přestože Eliška po nových rodičích velice touží, mlčí. Promluví, teprve když z domova uteče šestiletý David, Eliščin důvěrník. Na povrch vyplouvá pravda. V domově se děly nepravosti, ale všichni před nimi zavírali oči. A co skuteční viníci? Nepovažují své počínání za nic trestuhodného. Šlo přece jen o obyčejnou hru kdo s koho.

Když vám k nohám spadne kluk rovnou z nebe, nepovažujte to vždy za dobré znamení. Můžete mi věřit, mně se to totiž přihodilo. Uprostřed prázdninového dne se v naší zapadlé vesnici objevil borec jako lusk-delší vlnité vlasy, obličej k zulíbání, oblečený v černé kůži. Přijel na nablýskané motorce, ohromně se k němu hodila. Já třináctiletá Vendula i moje kámoška Sabina jsme se mohly o jeho přízeň přetrhnout. Vybral si mě a já byla štěstím bez sebe. Peripetie, jaké v mém životě způsobil, bych však nepřála žádné z vás. Ale kdo to může předem vědět, že jo? Ten příběh začínal skoro jako pohádka.

Přezdívku potřeštěná si Dany nevysloužila náhodou. Roztáčí kolem sebe bláznivý kolotoč a s ničím si moc neláme hlavu. Jedna věc ji ale hryže. Bude jí čtrnáct a ještě nezavadila o kluka. První zkušenosti s balením kluků nejsou zrovna slavné. Dany je však zvyklá brát život s veselým nadhledem.