Jaké knihy mám na výběr?

Vera chce zapadnout mezi ostatní a najít kamarády, ale pro dívku z předměstí a s ruskými kořeny to není žádná legrace. Deti v jejím okolí bydlív honosných domech a jezdí na nejlepší letní tábory, což si Veřina máma nemůže dovolit. Je tu ovšem jedno levnější řešení - skautský tábor pro děti krajanů, kteří z domoviny odešli. Vera se nedobrovolně vydává vstříc dobrodružství, kde budou výzvou nejen namyslěné skautky a všudypřítomní komáři, ale taky kadibudka z nejhorších nočních můr. Její mladší bráška zvládá kolektiv mnohem líp a v chlapecké části tábora poznává například Hollywood neboli místo v lese, kam chodí chodí kluci vykonávat potřebu, aby do kadibudky nemuseli. Tohle léto Vera zkrátka zvládne jedině s vypjetím všech sil a pokud najde skutečné přátele. Naštěstí objeví, že má velký talent pro kreslení... Až se vám bude zdát, že je v jejím příběhu spousta zajímavých detailů, humoru a skvělých postav, je to tím, že autorka čerpá z vlastních dětských zážitků. Vera šla za svým snem a stala se z ní úspěšná kreslířka komiksů a ilustrátorka.

Čtenářky si kromě napínavého příběhu užijí také velké množství ilustrací. Charlie a jejího poníka Piráta na Jabloňovém květu všichni znají, protože spolu působí jako dokonale sehraná dvojka. Jejich šťastné dny jsou však u konce. Jako blesk z čistého nebe přichází rozhodnutí Charliiných rodičů, že musí Piráta urychleně prodat. Jejich rodina se totiž brzy rozroste o dvojčátka, a proto je nutné veškeré finanční výdaje omezit na minimum. Události nabírají rychlý spád a na ranč se začínají sjíždět potenciální kupci. Kdo z nich si Piráta odvede? A jak se s tím vším vyrovnává Charlie?

Tomasův malý drak se narodil z tajuplné kaktusovité rostliny jménem dračilka a je děsně roztomilý. Chovat draka však není vůbec jednoduché. Na to už přišli i Tomasovi nejlepší kamarádi, kteří si dráčky také pořídili. Tomasovi nezbývá nic jiného, než zahájit dračí trénink a přitom se snažit držet co nejdál od problémů ve škole i doma.

Co také může prožít holčička z Prahy o prázdninách u své „prabičky“, zvlášť když je ostříhaná „na kluka“. Pro děti od 5 let.

Noční putování lesem během kalendářního roku, kde se děti mohou seznámit se zvířátky, které v noci nespí, ale naopak žijí velmi rušný život.Když slunce zapadne a svět ztichne, většina lidí jde spát. To ale neplatí pro obyvatele lesa. Zvířátka se zrovna probouzejí. Les v noci je totiž plný života, možná trochu strašidelný, ale o to krásnější. To, co v křoví výhružně funí, je roztomilý ježek. Hrůzu nahánějící praskání suchých větví jsou kroky plaché srnky. A stín, který se mihne na obloze, je moudrá paní sova. Vydejte se na čtyři výpravy a poznejte kouzelný svět lesa, který v noci ožívá.

V zahradní kolonii se dějí prapodivné věci: V noci kdosi ukradne ze záhonů jahody, ale dva dny nato se na prahu chatky objeví sklenice s jahodovou marmeládou, a navíc někdo tajně zastřihne živý plot a poseká trávník. Když nakonec ještě zmizí zcela výjimečné okurkové sazenice strýčka Wernera zvané „Tlustá Berta“, je Kallovi vše jasné. Další případ pro čtyři a půl kamaráda je na světě!

Dvanáctiletý Jonas žije ve světě, v němž neexistují války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti, dokonce i povolání dostane každý přiděleno. Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív…

Dědečku, už chodím do školy je dalším pokračováním oblíbené série knížek Dědečku, vyprávěj a Dědečku, ještě vyprávěj. Laskavý dědeček si opět povídá se svou zvídavou vnučkou Viktorkou o světě kolem nich. Viktorka už je ovšem školačka, chodí do první třídy, a proto si přináší spoustu nových podnětů a otázek ze školního prostředí. Knížka pomůže rodičům v touze rozvíjet dobré vlastnosti jejich dětí, vštěpovat jim mravní hodnoty současného světa, pěstovat v nich silnou vůli, vytvářet správné návyky chování mezi lidmi a v různých situacích, které Viktorku potkávají. Knížka je stejně jako předchozí dva díly doplněna o CD, na kterém autor předčítá celou knihu. Děti si ji tak při poslechu mohou podle obrázků „číst“ samy, ty starší si pak knihu s dědečkem budou číst společně.

DETEKTIVA ŠIKULU MAJÍ RÁDY VŠECHNY DĚTI V DOMĚ. ŠIKULA PROVOZUJE DETEKTIVNÍ KANCELÁŘ, KTERÁ SE JMENUJE RŮŽOVÉ BRÝLE A DOKÁŽE VYŘEŠIT I TEN NEJTĚŽŠÍ PŘÍPAD. CHCEŠ BÝT JAKO DETEKTIV ŠIKULA? ZAMYSLI SE, VYUŽIJ LOGICKÉ MYŠLENÍ A VYVOZUJ ZÁVĚRY. URČITĚ PŘIJDEŠ NA ŘEŠENÍ ZAPEKLITÝCH PŘÍPADŮ I TY.

Je jaro 1997. S kamarádem z univerzity se toulám po zvlněných prériích amerického středozápadu. Nemáme moc vody a vlastně ani žádné vybavení. Někdy večer nás straší oranžové blikání světlušek, jaké z Evropy neznáme. Mezi bílými kameny nacházíme kosti zvěře. Překonáváme rokle a koryta potoků. Máme pocit dobrodruhů, což je směšné, protože k nebližší civilizaci je to pořád nanejvýš den pochodu. Nejsilnějším dojmem je ale překvapení: Karel May prý nikdy v Americe nebyl. Jak to, že se skutečná krajina tak přesně podobá té, kterou popisuje ve svém Old Surehandovi? Je to jako vrátit se domů… Je léto 2005, večer. Ležíme s dětmi v týpí na jedné jihočeské mýtině. Ostatní odjeli, jen naše rodinné týpí zůstalo stát na břehu potoka. Tati, vyprávěj něco! Odlesky dohasínajícího ohně hýbou obrázky na pomalované plachtě. Dobrá, příběh bude o prérijních indiánech. Dohromady o nich nic nevím, ale za ta léta bydlení v týpí… je to jako vrátit se domů. Toho večera se rodí malá indiánka a dostává své jméno: Bojuje s kunou. Je opět léto, o tři roky později. Tak jim to napiš, navrhuje má žena. Letos totiž vyprávění nebude. Rodina jede tábořit beze mě, sedím doma s čerstvě sešitou šlachou. Nepíše se mi snadno. První náčrty tří příběhů jsou výsledkem týdenní usilovné práce, sotva stihnu spát. Papír neunese vše, co se povídá u ohně. Uvažuji, nakolik by mělo vypravování popisovat realitu indiánského života. Nakolik by se mělo stát etnografickou studií. Takový nápad ale rychle zavrhuji. Nikdy českým dětem nevysvětlím, jak žili prérijní indiáni. Ani to sám nevím. Vstřebávám základní lakotská slovíčka, ale zároveň vím: ty příběhy jsou zkrátka o nás. Troufale spoléhám na mayovský efekt. Je lépe vyprávět, než poučovat. Mnohem později se mi dostává do rukou aspoň nějaká „indiánská“ literatura. Škola Malého stromu: jakkoli Čerokíjové nežili na prériích, postava dědečka je tolik příbuzná s mým thunkašilou! Mluví Černý jelen: může to být náhoda, jak moc se vize Kulhavého psa podobá vizím indiánským? Lakotské pověsti. Indiánské pohádky. Lid Rudého oblaka. Tyto a mnoho dalších knih mě teprve dodatečně uvádějí do světa, který jsem už přece tak dobře znal! Na povídkách, nyní už téměř dokončených, není třeba skoro nic měnit. Modrá obloha, praskající oheň, nekonečně rozlehlé pláně a hučení rozvodněných potoků mluví ke všem stejně. Vrátil jsem se domů.

Máte rádi pohádky? Z. K. Slabý, autor celé řady dětských knížek (Tři banány aneb Petr na pohádkové planetě, Pistole a cesta, Tři Karkulky a další) vám ve své nové knize bude vyprávět o chlapci, který se stal koněm, o tom, jak se Ondřej dostal na Mars, o holčičce a její moudré bundě, o šeredné Lži a velbloudu trojhrbém, který snědl Jindrovi všechny broskvové kompoty, o nezbedném sněhuláku Daliborovi, o Klavírní zemi, o vzpouře elektronkového mozku atd. Některé z těchto pohádek možná znáte i z televizní obrazovky. Ilustroval je známý výtvarník Radek Pilař. A kdo je dívka z Černé věže? To vám neprozradíme. Jen to vám napovíme, že měla prsty ve všem tajemném a záhadném, co se dělo v jednom městě...

Od chvíle, kdy na ostrov dorazil guvernér Adori, nikdo nesměl překročit hranici mezi Gromerou a zbytkem ostrova. Isabelle ale i tak sní o tom, že jednou prozkoumá každičký centimetr Zapomenutého území, které leží hned za hranicemi. Svůj sen si splní, když zmizí její nejlepší kamarádka a Isabelle se vetře do pátrací skupiny - je přeci dcerou kartografa. Kdo jiný by měl skupinu provést nebezpečnou pustinou jen za pomoci map a hvězd?